světlo básnička
21. dubna 2012 v 11:00 | Anežka Kohelová
jak dloho bude trvat
než spatřím světlo?
mám si snat srdce vyrvat?
všichni mi říkají jde to
ale já si myslím že to nejde
a říkám ať ten kdo to říká odejde
copak na světě už nikdy nespatříme
zář slunce už neexistuje
a když není teplo mi odcházíme
na chůzi která je věčností
zavázana a po měsíční chůzi
kdo nevěří
tak ani necítí
kdo si myslí že slunce není
už neucítí
já musím končit vízvou
všichni pečujte o světo!

Tygr džunglový
13. dubna 2012 v 8:47
Tygr džunglový
Skočit na: Navigace, Hledání
Skočit na: Navigace, Hledání
Tygr džunglový
Tygr jihočínský
Stupeň ohrožení
Stupeň ohrožení
ohrožený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Binomické jméno
Panthera tigris
(Linné, 1758)
Sesterská skupina
irbis (Panthera uncia)
Panthera tigris
(Linné, 1758)
Sesterská skupina
irbis (Panthera uncia)
Tygr džunglový (Panthera tigris) je největší kočkovitá šelma. V minulosti byl v mnoha poddruzích rozšířen prakticky po celé Asii, od Turecka až po Koreu a Indonésii. Dnes jsou, hlavně kvůli člověku, některé poddruhy vyhubeny a tygr je ohroženým druhem. Věk uváděný u jednotlivých poddruhů je údajem ze zajetí - ve volné přírodě se tygři dožívají podstatně méně (kolem deseti let).
Jednotlivé poddruhy tygra se od sebe liší velikostí i zbarvením, tedy kresbou.Obsah [skrýt]
1 Poddruhy
1.1 Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)
1.2 Tygr bengálský (Panthera tigris tigris)
1.3 Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)
1.4 Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti)
1.5 Tygr jihočínský (Panthera tigris amoyensis)
1.6 Tygr jávský (Panthera tigris sondaica)
1.7 Tygr balijský (Panthera tigris balica)
1.8 Tygr kaspický (Panthera tigris virgata)
2 Bílí tygři
3 Život tygří rodiny
3.1 Námluvy
4 Externí odkazy
1 Poddruhy
1.1 Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)
1.2 Tygr bengálský (Panthera tigris tigris)
1.3 Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)
1.4 Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti)
1.5 Tygr jihočínský (Panthera tigris amoyensis)
1.6 Tygr jávský (Panthera tigris sondaica)
1.7 Tygr balijský (Panthera tigris balica)
1.8 Tygr kaspický (Panthera tigris virgata)
2 Bílí tygři
3 Život tygří rodiny
3.1 Námluvy
4 Externí odkazy
[editovat]
Poddruhy
[editovat]
Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)
Zeměpisné rozšíření: Dálný východ - dnes jen Mandžusko a Korea, dříve až k Bajkalu
Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, jehličnatý les, listnatý a smíšený les
Potrava: divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací, živá kořist.
Rozměry: hmotnost samců je asi 300 kg, samice kolem 100 kg, délka těla s ocasem asi 1,9-3,3 m, výška v kohoutku 1,1-1,25 m
Rozmnožování: Samice je březí asi 104-107 dní, rodí 1 až 5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Dospělý samec je samotář.
Věk: 18-20 let
Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200-300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma. Výborně plave a na lov vychází i za dne.
[editovat]
Tygr bengálský (Panthera tigris tigris)
Zeměpisné rozšíření: Indie, Bangladéš, Bhútán, Čína, Nepál
Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, listnatý les, tropické lesy
Potrava: buvoli, gaurové, jeleni a další velká zvířata
Zajímavosti: Nejpočetnější druh tygra, v přírodě přežívá 2000-4900 jedinců. Synonymem tohoto poddruhu je tygr indický.
[editovat]
Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)
Detail tváře Tygra Sumaterského
Zeměpisné rozšíření: ostrov Sumatra
Biotop: husté lesy i travnaté oblasti, tropický les, travnaté území
Potrava: střední a větší obratlovci do velikosti jelena, živá kořist
Rozměry: délka těla 140-180 cm, délka ocasu 60-80 cm, výška v kohoutku 80-90 cm, hmotnost 115-180 kg
Rozmnožování: Samice je březí 102-105 dní a rodí 2-4 bezmocná mláďata, která jsou ukrytá v hustém podrostu.
Věk: až 25 let
Zajímavosti: Je nejmenším z pěti poddruhů tygra. Vzhledem k ostrovnímu areálu patří ke kriticky ohroženým druhům a je uveden v červené knize IUCN.
[editovat]
Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti)
Zeměpisné rozšíření: Čína, Laos, Malajsie, Myanmar, Thajsko, Vietnam
[editovat]
Tygr jihočínský (Panthera tigris amoyensis)
Zeměpisné rozšíření: Čína
Zajímavosti: poslední volně žijící jedinec tohoto poddruhu byl spatřen v roce 1994 a proto se má za to, že tygr jihočínský ve volné přírodě vyhynul. 3. října 2007 však jistý farmář mladého jedince tohoto poddruhu v přírodě údajně vyfotografoval, autentičnost fotografie prý potvrdili i experti [1]. V červnu roku 2008 vyšlo najevo, že fotografie byly padělané [2]. Patrně většina dnes žijící jihočínských tygrů (59 jedinců) žije v čínských zoologických zahradách a jsou to potomci pouhých šesti zvířat. Zánik poddruhu je tedy pravděpodobný.
[editovat]
Tygr jávský (Panthera tigris sondaica)
vyhuben v roce 1979
Zeměpisné rozšíření: ostrov Jáva
[editovat]
Tygr balijský (Panthera tigris balica)
vyhuben v roce 1937
Zeměpisné rozšíření: ostrov Bali
[editovat]
Tygr kaspický (Panthera tigris virgata)
vyhuben v roce 1968
Zeměpisné rozšíření: Afghánistán, Írán, Irák, Pákistán, Rusko, Turecko.
[editovat]
Bílí tygři
Poddruhy
[editovat]
Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)
Zeměpisné rozšíření: Dálný východ - dnes jen Mandžusko a Korea, dříve až k Bajkalu
Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, jehličnatý les, listnatý a smíšený les
Potrava: divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací, živá kořist.
Rozměry: hmotnost samců je asi 300 kg, samice kolem 100 kg, délka těla s ocasem asi 1,9-3,3 m, výška v kohoutku 1,1-1,25 m
Rozmnožování: Samice je březí asi 104-107 dní, rodí 1 až 5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Dospělý samec je samotář.
Věk: 18-20 let
Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200-300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma. Výborně plave a na lov vychází i za dne.
[editovat]
Tygr bengálský (Panthera tigris tigris)
Zeměpisné rozšíření: Indie, Bangladéš, Bhútán, Čína, Nepál
Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, listnatý les, tropické lesy
Potrava: buvoli, gaurové, jeleni a další velká zvířata
Zajímavosti: Nejpočetnější druh tygra, v přírodě přežívá 2000-4900 jedinců. Synonymem tohoto poddruhu je tygr indický.
[editovat]
Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)
Detail tváře Tygra Sumaterského
Zeměpisné rozšíření: ostrov Sumatra
Biotop: husté lesy i travnaté oblasti, tropický les, travnaté území
Potrava: střední a větší obratlovci do velikosti jelena, živá kořist
Rozměry: délka těla 140-180 cm, délka ocasu 60-80 cm, výška v kohoutku 80-90 cm, hmotnost 115-180 kg
Rozmnožování: Samice je březí 102-105 dní a rodí 2-4 bezmocná mláďata, která jsou ukrytá v hustém podrostu.
Věk: až 25 let
Zajímavosti: Je nejmenším z pěti poddruhů tygra. Vzhledem k ostrovnímu areálu patří ke kriticky ohroženým druhům a je uveden v červené knize IUCN.
[editovat]
Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti)
Zeměpisné rozšíření: Čína, Laos, Malajsie, Myanmar, Thajsko, Vietnam
[editovat]
Tygr jihočínský (Panthera tigris amoyensis)
Zeměpisné rozšíření: Čína
Zajímavosti: poslední volně žijící jedinec tohoto poddruhu byl spatřen v roce 1994 a proto se má za to, že tygr jihočínský ve volné přírodě vyhynul. 3. října 2007 však jistý farmář mladého jedince tohoto poddruhu v přírodě údajně vyfotografoval, autentičnost fotografie prý potvrdili i experti [1]. V červnu roku 2008 vyšlo najevo, že fotografie byly padělané [2]. Patrně většina dnes žijící jihočínských tygrů (59 jedinců) žije v čínských zoologických zahradách a jsou to potomci pouhých šesti zvířat. Zánik poddruhu je tedy pravděpodobný.
[editovat]
Tygr jávský (Panthera tigris sondaica)
vyhuben v roce 1979
Zeměpisné rozšíření: ostrov Jáva
[editovat]
Tygr balijský (Panthera tigris balica)
vyhuben v roce 1937
Zeměpisné rozšíření: ostrov Bali
[editovat]
Tygr kaspický (Panthera tigris virgata)
vyhuben v roce 1968
Zeměpisné rozšíření: Afghánistán, Írán, Irák, Pákistán, Rusko, Turecko.
[editovat]
Bílí tygři
Bílí tygři nejsou poddruhem, bílá barva je recesivně děděná barevná odchylka. Vyskytuje se jen u bengálského tygra.
Zeměpisné rozšíření: první bílý tygr byl odchycen v roce 1951 v indickém státě Madhjapradéš
Potrava: střední a větší obratlovci do velikosti jelena, živá kořist
Rozměry: podobnost ostatním druhům
Rozmnožování: v roce 1958 se poprvé narodila 4 bílá tygřata v soukromé Zoo Maharádži z Révy poté, co nechal spářit bílého samce s jednou z jeho normálně zbarvených dcer. Získat bílého tygra bylo zpočátku nemožné. Teprve po dostatečném rozmnožení se podařilo tato zvířata zakoupit i několika zoo světa.
Zajímavosti: bílé zbarvení se zachovanými tmavými pruhy je znakem částečného albinismu - nedostatku barviva. Také oči bílého tygra nejsou červené jako u pravých albínů, ale modré. Bílý tygr by v přírodě s největší pravděpodobností neměl šanci přežít, neboť nápadné zbarvení srsti by mu znemožňovalo skrýt se v mladém věku před predátory, případně v dospělosti cokoliv ulovit. Jedná se tedy o zvířata žijící pouze v zajetí.
[editovat]
Život tygří rodiny
[editovat]
Námluvy
Zeměpisné rozšíření: první bílý tygr byl odchycen v roce 1951 v indickém státě Madhjapradéš
Potrava: střední a větší obratlovci do velikosti jelena, živá kořist
Rozměry: podobnost ostatním druhům
Rozmnožování: v roce 1958 se poprvé narodila 4 bílá tygřata v soukromé Zoo Maharádži z Révy poté, co nechal spářit bílého samce s jednou z jeho normálně zbarvených dcer. Získat bílého tygra bylo zpočátku nemožné. Teprve po dostatečném rozmnožení se podařilo tato zvířata zakoupit i několika zoo světa.
Zajímavosti: bílé zbarvení se zachovanými tmavými pruhy je znakem částečného albinismu - nedostatku barviva. Také oči bílého tygra nejsou červené jako u pravých albínů, ale modré. Bílý tygr by v přírodě s největší pravděpodobností neměl šanci přežít, neboť nápadné zbarvení srsti by mu znemožňovalo skrýt se v mladém věku před predátory, případně v dospělosti cokoliv ulovit. Jedná se tedy o zvířata žijící pouze v zajetí.
[editovat]
Život tygří rodiny
[editovat]
Námluvy
Tygři nevolají a neřvou tak často jako lvi. Jedině v době páření je lze slyšet pravidelně. Vynikající znalec tygrů ussurijských N.A.Bajkov, který o nich napsal nádhernou knihu, líčí, jak v zimní mrazivé tajze probděl v době říje mnoho nocí a počítal kašlavé hluboké hrdelní volání soupeřících samců i lákavé volání samic.
G. B. Schaller při svém několikátem studiu tygrů v indickém národním parku Kanha pozoroval velmi dramatické námluvy. Říjná samice vyšla z hustého lesního podrostu na otevřenou paseku a hlasitě volala. Najednou jí začali současně odpovídat 3 tygří samci. Po dlouhém volání vyšel 1. samec z lesa a zamířil k ní. Vtom z lesa vyrazil 2. samec a mocným skokem přistál na hřbetě svého soka. Nastala rvačka, kterou samice se zájmem pozorovala. Vzápětí se objevil 3. samec, sedl si vedle samice a také pozoroval souboj svých soků. Když se po několika minutách 1 z bojujících samců odbelhal do lesa, 3. samec zahnal vítěze, začal olizovat samici, oba se o sebe otírali a zmizeli v lese. Po říji se začíná březí samice připravovat na své nejvýznamnější životní poslání. Nejprvně intenzivně loví, aby nahradila energii, kterou vložila do námluv a kterou vyžadují rostoucí embrya v jejím těle. Když jí začnou nabíhat mléčné linie na břiše a vystupovat mléčné bradavky, hledá skryté, bezpečné místo k porodu.

drak
12. dubna 2012 v 21:32 | Anežka Kohelová
DRAK
Drak (saň pro samici, v jiných
slovanských jazycích smok nebo zmej) je mýtické zvíře vyskytující se v pověstech, pohádkách a lidových příbězích celé řady kultur.[1] Jeho celosvětová rozšířenost má za následek značnou variaci jeho vzhledu, velikosti a vlastností, kterými má drak disponovat. Obecně lze říci, že jde o mohutného samotářského tvora, připomínajícího hada nebo ještěra. Draci se liší počtem hlav - například v Číně je zobrazován zásadně jednohlavý, řecká mytologie znala draka stohlavého, v pohádkách mívá zpravidla lichý počet hlav, nejčastěji tři nebo sedm. Dále se draci liší v počtu nohou (nejčastěji dvě, čtyři nebo žádné), schopnosti létat a dštít oheň (případně mráz nebo jed) ze svého chřtánu.
Podobně jako se liší jejich vzhled, liší se i jejich vlastnosti. Draci se v základním pojetí mohou rozlišovat na dobré a zlé. Tradice prospěšných draků je převážně v Číně, kde je drak symbolem moci, vládců a deště.[2] Evropští draci ve středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu.[1] Často jsou zobrazováni jako krvelačné bestie, které ničí vše ve svém okolí a pojídají zvířata a lidi. Draci jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla ochraňují ve svých dračích slujích.[2]
Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda s drakem Fafnirem.[1]Obsah [skrýt]
1 Saň
2 Jiné názvy
3 Popis
3.1 Drak asijský
3.2 Drak evropský
3.3 Zmej
4 Výskyt
4.1 Přední východ
4.2 Bible
4.3 Egypt
4.4 Řecko
4.5 Severská mytologie
4.6 Čína
4.7 Středověká Evropa
5 Zabití draka
6 Drak v kultuře
7 Drak jako heraldický symbol
8 Odkazy
8.1 Související články
8.2 Reference
8.3 Externí odkazy
[editovat]
Saň
Heraldická saň
Heraldický drak
V češtině kromě výrazu drak existuje také označení saň, nicméně rozdíl mezi drakem a saní každý autor vymezuje jinak, například:
saň může chrlit oheň, drak nikoli,
drak má dvě nohy, saň čtyři.
anebo jinak:
saň je pouze označení pro samici stejného druhu, takže jediný rozdíl je v agresivním hlídání svého "pokladu" v hnízdě, tedy vajec.
Někdy se také oba výrazy volně zaměňují jako synonyma.
Z heraldického hlediska je drak dvounohý tvor, chrlící oheň, saň je tvor čtyřnohý, který nechrlí oheň - tvor na vlajce Walesu je tedy saň.[3]
[editovat]
Jiné názvy
Objevuje se také pojem smok (šmok či zmok), což má být jakýsi dračí předstupeň, dráče. Smok se prý vyvine z hada, kterého žádný člověk nespatřil po dobu sedmi let.[4]
Ovšem slova zmaj i smok jsou obecně slovanského původu, a např. v polštině smok označuje jakéhokoli draka: Jiné slovo ani není.
Ve fantasy literatuře se také objevuje místo "saň" dračice.[zdroj?]
[editovat]
Popis
Čínský drak
Literatura a legendy rozlišují dva hlavní druhy draka a to v závislosti na jeho výskytu. Má se jednat o draka evropského a asijského.[1][2] Pro oba dva tyto druhy je typická dlouhověkost, pomalý vývoj a schopnost ovlivňovat rychlost svého metabolismu.[1] Jejich tělo je pokryto šupinami, které mají fungovat jako ochrana těla. Oba dva druhy jsou schopné plivat oheň, i když drak asijský této schopnosti využívá jen velice zřídka.[2] Pro draky není sjednocující žádná barva. Existují draci modří, zelení, hnědí, červení atd. Jen velmi málo údajů mluví o dračím rozmnožování. Je známo, že se mladí draci rodí z vajec, které jsou nakladeny do hnízd.
[editovat]
Drak asijský
Je zobrazován jako tvor s jednou velkou hlavou a protáhlým dlouhým tělem. Jeho stavba těla vychází z hadů, i když má čtyři končetiny zakončené ostrými pařáty, které mu umožňují chůzi. Jelikož mají asijští draci obývat převážně vodní prostředí, mají často zobrazován ocas zakončený ploutví, což jim má umožňovat snazší pohyb ve vodě. Podobně i tvar jejich těla je uzpůsoben k životu ve vodě. Za hlavou se občas nacházejí malá zakrnělá křídla. Mnoho zobrazených draků křídla vůbec nemá, ale i přes to mají schopnost letu. V okolí draků jsou často zobrazovány blesky.
Dle pověstí jsou draci asijští spojeni s vodou a větrem. Podobně jako jejich evropští příbuzní mají schopnost sršet oheň, ale je využívána jen velmi zřídka, namísto toho přivolávají deště schopností kondenzovat vzdušnou vlhkost. V asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání.[2]
[editovat]
Drak evropský
Pětihlavá evropská saň dle slovanské mytologie
Podoba evropského draka vychází z plazů a připomíná varana či krokodýla. I přesto byl však ve středověku často zaměňován s hadem. Může mít jednu, dvě, tři i více hlav, které jsou propojeny s tělem pomocí dlouhého ohebného krku. Je zajímavostí, že počet hlav není dědičný, jednohlavý drak může mít vícehlavého potomka. Tělo má silnou muskulaturu, v horní části se nachází občas dvojice menších horních končetin. V tomto případě má drak silné zadní končetiny a během chůze chodí po dvou. Na jiných zobrazeních je drak vyobrazen se čtyřmi stejně rostlými končetinami, v tomto případě chodí po čtyřech. Tělo je zakončeno ocasem, který bývá podobně jako tělo a krk porostlý ostny.[5][1]
Evropští draci jsou zpravidla vyobrazováni s párem skládacích křídel, která jsou vyvinuta na principu paže. Disponují tak palcem a čtyřmi dlouhými prsty, mezi kterými se nachází blána křídla umožňující lepší záběr a tedy let. Poněkud tak připomínají křídla netopýra. Na druhou stranu i v evropské mytologii je možné se setkat s draky bez křídel, vyskytují se i mořští draci.[5][1]
Evropští draci bývají zlí, pročež se je stateční rytíři snaží ulovit a usmrtit.
[editovat]
Zmej
Související informace naleznete v článku Zmej.
Zmej (neboli Evropský drak) je kouzelná bytost ve slovanské mytologii. V Ruské mytologii ho lidé nazývali Zmej Garynyč, v bulharské zmej, ve staroslovanské a ukrajinské, zmaj, stejně tak v Srbské, Chorvatské, bosenské a slovinské, a żmij v Polsku. Základ slova pochází z ruského "zmeja" - had, zmije.
[editovat]
Výskyt
Freska draka na Ištařině bráně
Draci se vyskytují od Japonska až po západ Evropy.
[editovat]
Přední východ
Drak se objevuje již u Sumerů a na ně navazujících kultur, např. nejvyššímu bohovi akkadské říše byl drak přímo zasvěcen. Tento drak byl jakýmsi prototypem tehdejších představ draka a byl vlastně křížencem hada a ptáka Noha. Tehdejší podoba draka je dobře známa z archeologických vykopávek: drak má hadí hlavu s velkýma očima, rozeklaným, hadím jazykem a s rohem na lebce. Krk má velmi dlouhý, jeho tělo je šupinaté a má čtyři nohy. Zadní tlapy mají ptačí drápy. Mezi badateli nepanuje úplná jednota o jeho funkci, schopnostech ani vlastnostech. Velmi známým drakem sumersko-akkadské mytologie je Mušmachchu, což byl sedmihlavý drak (nebo had). Poněkud atypickým drakem byla Tiamat, která na sebe spíše brala podobu draka než by jím sama byla.
S chetitskými draky je spojena jedna zajímavost a to je drak Illujanka, což byl had - drak, spojený s mýtem v němž Inana draka opije a spoutá (Mýtus o Illujankovi). Zajímavá na tom je skutečnost, že drak Illujanka je pravděpodobně první drak žijící v jeskyni. Velmi nenasytný byl chetitský mořský drak Chedammu, který pochází z chetitsky psaného mýtu o Kumarbim (churritský otec bohů). Rodiče tohoto draka jsou Kumarbi a dcera Velkého moře Šertapšuchuri. Jeho hlavní zbraní byla žravost. Ištar se jej na prosbu svého bratra (Bůh bouře) snažila zneškodnit, nejprve použila svoje ženské vnady, ale na draka nezapůsobila, protože jeho jediná touha bylo jídlo, poté ho omámila omamnými látkami a vylákala ho na břeh, kde ho Bůh bouře pravděpodobně zabil (tato část díla se nezachovala).
[editovat]
Bible
Draci v křesťanském světě často byli spojovány se Satanem a peklem
Velmi významným informačním zdrojem představ o dracích je i Bible. Ve Starém zákoně byl pohled na draky ovlivněn myšlenkami národů Předního východu. Jedná se prakticky o židovskou úpravu těchto představ. V Novém zákoně jsou tyto představy ovlivněny helénismem a dalšími proudy určující tehdejší pohled na svět.
V Bibli se vyskytuje relativně dost draků, náhled na ně se změnil a nejsou ničím jiným než zlovolnými, nepojmenovanými bytostmi, jejichž osud není nijak zkoumán. Prostě vystupují jako součást nějakého příběhu, ve kterém nehrají hlavní roli.
Velmi zajímavá je Kniha Henochova, kde je přímo vysloveno, že v den Potopy světa dojde k rozdělení dvou "oblud" (draků) z nichž jedna bude samice - Leviatan (mořská) a druhá samec Behemot.[6][7]
Ve Zjevení XII, kde se vyskytuje největší drak "ocasem smetl třetinu hvězd z nebe", tímto drakem byl samotný Satan. Velice zvláštní je zabití babylonského draka, kterého prorok Daniel nakrmil šiškami z tuku, smoly a chlupů a drak poté pukl.
[editovat]
Egypt
Vyobrazení Amemaita, Egypt
Egyptské náboženství přes obrovské množství podivných bytostí a monster nezná klasického draka. Do egyptské mytologie bylo v průběhu doby zasazeno několik draků víceméně lokálního významu, kteří z ní zase odešli, aniž by do ní významněji zasáhli.
Přesto jsou v této mytologii dvě velmi významné bytosti, které jsou někdy označováni jako draci. Jedná se o Amemait, velká požíračka, nestvůra se lvím a hroším tělem a krokodýlí hlavou. Zúčastňovala se "vážení srdce" u posledního soudu, jestliže bylo srdce těžší než pravda, sežrala ho a duše přestala existovat navěky. Amemait bývá v některé literatuře označována jako drak, jinde nikoli, každopádně s draky vykazuje některé shodné znaky.
Apop je spíše démon v podobě obrovského hada, je to nepřítel boha Re. Byl ztělesněním nepřátelských sil, které ohrožovaly plavbu sluneční lodi, byl příčinou stmívání, přítmí, temných mraků atd.
[editovat]
Řecko
Vyobrazení Ládóna
V řecké a následně i římské mytologii je situace kolem draků velmi komplikovaná, neboť se jich zde vyskytuje značné množství, přičemž některé příběhy mají více verzí a často se stává, že v některé verzi nějakou činnost dělá drak a v jiné nikoli. Draci zde často vystupují jako představitelé tmy (někdy se stávají i jejím symbolem), jindy vystupují v pozici "hlídacího psa", vyskytuje se i pojetí jakéhosi "posvátného" zvířete a vykonavatele vůle bohů.
Nejznámějším řeckým drakem je patrně drak vystupující v Pověsti o zlatém rounu, kde Argonauté přijedou získat zlaté rouno do Kolchidy. Zde nejprve Iásón dostane za úkol osít pole dračími zuby (tento čin se stal základem mnoha přísloví), z této setby vyrostou vojáci, kteří se mezi sebou pobijí. Přestože Iásón splnil úkol zlaté rouno nedostane, proto se ho rozhodne získat lstí v čemž mu pomůže Médeia, která uspí draka střežícího toto rouno. Do této pověsti zasáhnou draci ještě jednou a to když Médeia prchá na voze, který tahnou dva okřídlení draci boha slunce Helia.
Dalším velmi známým drakem je drak zabitý Kadmem, který po objevení vhodného místa pro založení Théb narazí na draka, který zabije jeho společníky, ale Kadmos ho nakonec zabije. Jeho zuby osel pole a vyrostlí vojáci mu pomohli založit město a on se stal jejich králem. Jako starý svého činu lituje a nakonec se sám promění ve velkého hada - draka.
Stohlavý drak Ládón, potomek nymfy Echidny a storukého obra Týfóna, střeží zlatá jablka v zahradě Hespedirek.
Trochu atypickým drakem byl Delfynes, kterého stvořila bohyně Gáia při válce s nebesy a kterého zabil Apollón.
Latinské slovo draco, -ónis, znamená jak "drak", tak i "had", v důsledku čehož byli draci ještě dlouho zaměňováni s hady.
[editovat]
Severská mytologie
Jörmungandr (Midgardsormr) vyskytující se v severské mytologii je sice častěji považován za mořského hada, ale může být i drak. Podle Eddy se jedná o hlavního protivníka boha hromu Thóra.
[editovat]
Čína
Do dnešních dnů jsou v Číně přítomny sochy draků. Jsou i součástí každoročních oslav a tradic.
V Číně má uctívání draků dlouhou tradici v celé společnosti. Draci byli spojováni s vodními a vzdušnými živly, s dobrem a s vrcholným představitelem řádu. Čínské vládnoucí dynastie se považovaly za potomky nebeského draka a spojovaly s draky svůj vznik. Drak figuroval jako ochránce rolníků, jelikož se věřilo, že má magickou sílu přivolávat srážky. Z tohoto důvodu bylo po celé Číně vybudováno nespočet chrámů se sochami draků, u kterých se následně konaly lidové obřady s obětmi. Pro asijskou mytologii drak symbolizuje jaro a znamení zrodu. Spojován je se symbolem jang a jeho dech má mít léčitelské a oživovací schopnosti.[2]
Drak je jedním ze znamení čínského zvěrokruhu, kde se věří, že lidé narození v tomto znamení mají vladařské předpoklady.[2]
Popisy asijského draka hovoří o tvoru, který má obrovské tělo, ocas ještěrky a čtyři velké nohy s drápy. Drak asijský mívá vyobrazená jen malá zakrnělá křídla, či vůbec žádná, ale i tak má disponovat schopností létat, čehož má docilovat používáním záhadné energie. Vyjma schopnosti sršet oheň, kterou využívá jen zřídka, umí ovládat déšť a měnit svoji velikost od velikosti ještěrky až po rozměry hory. Zajímavostí je také schopnost učinit se neviditelným, čehož draci údajně využívají pro kontrolu svých teritorií.[2] Jedna z čínských hierarchií dělí draky do čtyř skupin:
Nebeští draci (天龍, tchien-lung) - střeží zemi bohů a slouží jim.
Draci duchové (神龍, šen-lung) - mají schopnost vyvolat déšť a vítr.
Pozemští draci (地龍, ti-lung) - žijí v mořích a řekách.
Draci strážci pokladů (伏藏龍, fu-cchang-lung) - hlídají poklady.
Draci jsou zde hodní a přátelští, dovedou se proměnit v lidi i jiná zvířata (symbol císařské moci). Jako potah bohů se nejvýrazněji projevili u Š-che - bohyně, která vyjíždí každé ráno na voze taženém šesti draky a u západní hory sjede do propasti. Také vládce jara Tchaj-che (východ) s bohem stromu Ču mangem (ptačí tělo) létá na dvou dracích.
[editovat]
Středověká Evropa
Vlajka Walesu
Draky se zabývalo velké množství odborné literatury. Evropské pojetí draka se vyvíjelo poměrně složitou cestou, přičemž zásadní dopad na evropské pojetí draků měla samozřejmě Bible, z dalších významných myslitelů lze uvést svatého Augustina, který pravděpodobně jako první uvádí představu, že dračí křídla jsou podobná netopýřím (tuto představu neopustila evropská animace a film dodnes) a že vzduch okolo draka je zamořen jeho dechem. Toto tvrzení je zajímavé - dnes se soudí, že vzniklo ze skutečnosti, že v jeskyních (kde draci měli žít) byl zatuchlý vzduch. Nicméně v době sv. Augustýna nebylo zcela běžné, aby drak žil v jeskyni, naopak ještě mnoho let po jeho smrti se předpokládalo, že draci žijí v Etiopii a v podobných zemích.
Středověk rozeznával draky okřídlené a neokřídlené. Nevěřit v neokřídlené draky (a draky obecně) bylo těžkým hříchem, protože pochybovač odporoval Písmu svatému. Mnoho svatých, jak zaznamenali jejich biografové draky zabilo nebo zahnalo. Draka jako atribut má hned několik křesťanských světců, jsou to například Benedikt z Nursie (okřídlený dráček vylézá z kalicha), Gotthard (zkrocený u nohou), Ignác z Loyoly (přemáhá ho), svatý Jiří (probodává ho kopím), Lev Veliký (drak symbolizuje mocnosti temna), Markéta Antiochijská (u nohou, na dlani, někdy ho drží na provázku), Marta, Hilarius nebo archanděl Michael (přemáhá ďábla v podobě draka).
V Anglii v době krále Artuše byli draci různých barev symbolem různých znepřátelených zemí. V legendách o Merlinovi se vyskytují i živí draci, jak dokládá například pověst o souboji červeného draka s bílým.[1] Wales si červeného draka jako symbol ponechal dodnes.
Konrad Gesner v díle Historiae animalium uvádí, že slovo draco pochází od "ostře vidět", to ovlivnilo představy o dracích na dlouhou dobu a lze tvrdit, že dobrý zrak byl nahrazen dobrým čichem až v pohádkách 20. století. Dobrý zrak měl své opodstatnění v úvaze, že pokud drak letí do velké výšky musí nutně dobře vidět.
Dalším zdrojem informací o dracích je Mandevillův cestopis, který se zmiňuje o několika dracích, ale neposkytuje nové obecné poznatky, pouze nás seznamuje, kde jaký druh draka žije. Jedinou novinkou tohoto cestopisu je možnost začarování ženy v draka - Pověst o Ipokrasově dceři.
Drak se objevuje také v proslulé středověké pověsti o víle Meluzíně, které se každou sobotu změnily nohy na hadí ocas a poté, co byla takto přes zákaz spatřena svým manželem v lázni, se proměnila v draka (okřídleného hada) a zmizela. Ve středověké heraldice byla proto zobrazována v podobě draka v kádi, přestože později začala být ztotožňována s mořskou pannou.[8]
Ve středověké Evropě bylo mnoho "draků" vystaveno v tehdejších kabinetech kuriozit. Nejčastějším takto vystavovaným drakem byl buď krokodýl nebo rejnok. Středověk obecně v Evropě ale proslul představou soubojů s draky a jejich postupnou likvidací.[1]
[editovat]
Zabití draka
Andělé v čele se archandělem Michaelem bojují s Wyvernem
Motiv zabití draka se objevuje velice často, podle mnohých etnografů je to jedna z mála skutečně hrdinských situací. Ve starověku draka zpravidla zabíjeli hrdinové případně sami bozi. Nejčastěji je drak zabíjen jako temný element a jeho zabití pak symbolizuje vítězství světla a dobra. V některých případech je zabití draka považováno za akt zabití posvátného zvířete (pouze v případě, že ho zabije člověk). Za tento čin je pak tento člověk potrestán jako za zabití posvátného zvířete, kdy odpovědnost za trest buď převezmou sami bozi, nebo dochází k jakémusi samovolnému, nikým neřiditelnému trestu.
Velmi zvláštní jsou informace vyplývající z díla Gaia Plinia Secunda který uvádí, že drak loví slony přičemž je velmi často zabit. Zrovna tak sloni se pokoušejí lovit draky. Z představ Plinia vyplývá, že drak je menší než slon.
Ve středověku je motiv zabití draka ještě častější, přičemž středověká Evropa nezná nesmrtelné draky a takový čin je vždy hodnocen kladně.
[editovat]
Drak v kultuře Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Drak začal pronikat do literatury, především fantasy, kde došlo k narušení pravidel rozlišování toho, co drak může a čeho schopen není. Veškerá pravidla pak byla narušena filmem, kde drak často nevystupuje jako bájné zvíře, ale jako přihlouplý vraždící maniak, který pro své jednání zpravidla nemá ani motiv ani jasný příkaz.
Ve fantasy zaměřené spíše na magii bývají naopak draci inteligentní, často inteligentnější než člověk nebo alespoň těžící z tisíciletých životních zkušeností. Ovládají velmi dobře magii přirozenou (konečně, každý letecký inženýr by vám potvrdil, že drak létat nemůže - rozuměj bez magie) i naučenou (tedy klasická zaklínadla). Patří mezi nejnebezpečnější protivníky které můžete ve fantasy potkat, ale nebývají vždy zlí.
V některých fantasy světech - například v Midkemii - na sebe draci mohou vzít lidskou podobu, ať už pomocí zaklínadla nebo díky přirozené schopnosti změny podoby. I v lidské podobě si uchovávají svou sílu, rychlost a pochopitelně i magické schopnosti.
Kromě draků dštících oheň se vyskytují draci ledoví (bývají modří) a draci vydechující nebo vyplivující jed (bývají zelení).
Draci se vyskytují i ve sci-fi, například v knihách o Pernu (Anne McCaffrey). Jedná se tam o původně malé tvory schopné plivat oheň po rozžvýkání jakéhosi nerostu, létat (na netopýřích křídlech), telepatické komunikace a teleportace skrz prostor i čas (přes něco zvané mezimezí). Po přistání lidských kolonistů byly geneticky vylepšeni - zvětšeni natolik, aby mohli nést lidského jezdce, a byla zvýšena jejich inteligence - aby mohli být použiti při obraně proti agresivní mimozemské (a mimopernské) formě života zvané vlákna. Draci z Pernu jsou častěji samci, samice kladou větší počet vajec. Svého jezdce si vybírají (z přivedených kandidátů) hned po vylíhnutí a tvoří s ním telepatické pouto.
J. R. R. Tolkien: Silmarillion, Hobit - ve Středozemi se vyskytuje několik druhů draků. Nejprve se objeví draci, vedení Glaurungem. Ti nejvíce připomínají hada, mají pouze dvě přední nohy a nemohou létat. Dokáže chrlit oheň a také má schopnost zaklít toho, kdo se podívá do jeho očí. Teprve později se objeví i plemeno šupinatých létajících draků, z nichž nejmohutnější je Ancalagon Černý, který svým pádem zničí pevnost Thangorodrim Temného pána Morgotha. Stejného plemene je i drak Šmak, který vyžene trpaslíky z Osamělé hory a přivlastní si jejich poklad. Zmíněn je také ledový drak.
Rob Cohen: Dračí srdce - filmový příběh, v němž je výstižně zachycen nejasný postoj lidí k drakům, kteří netuší, že draci ve skutečnosti nejsou zlí.
Cressida Cowellová: Jak vycvičit draka - v této knize je hodně druhů draků; bývají malí i obrovští. Například: děsovec obludný, Garvan, drak běžný (nebo zahradní), hnědák obecný
Christopher Paolini: Odkaz Dračích jezdců - V této trilogii je jenom jeden druh draků. Existují však jak divocí draci tak i draci, kteří mají svého majitele.
[editovat]
Drak jako heraldický symbol
Znak města Trutnova
státní vlajky - symbol draka se vyskytuje na dvou státních vlajkách:
vlajka Walesu
vlajka Bhútánu.
státní znak
státní znak Gruzie (zde jako přemožený protivník sv. Jiřího, patrona Gruzie)
znaky a vlajky měst:
ve svém znaku má draka slovinské hlavní město Lublaň
z českých měst je drak v městské pečeti Brna (krokodýl) a především ve znaku města Trutnova [9][10]
[editovat]
Odkazy
Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
multimediální obsah na Commons
slovníková definice na Wikislovníku
[editovat]
Související články
Brněnský drak
Zmej - slovanský drak
[editovat]
Reference
↑ a b c d e f g h i Draci' dračice a dráčata - Drak evropský [online]. drak.wbs.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ a b c d e f g h Akademienu.wz.cz - Drak asijský [online]. akademienu.wz.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-135-3. S. 121, 417.
↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 41-42.
↑ a b Anatomie draka [online]. drak.wbs.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ ikonografie.sweb.cz - LEVIATHAN [online]. ikonografie.sweb.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ Draci [online]. [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany : Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. S. 266-270.
↑ STEJSKAL, Martin. Trutnovský drak in:Analogon 10. Praha : Lidové noviny. S. 20.
↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent. S. 873.
[editovat]
Externí odkazy
České dračí komunity
Trutnov - město draka[zobrazit]
Slovanská mytologie a pohanství



Podobně jako se liší jejich vzhled, liší se i jejich vlastnosti. Draci se v základním pojetí mohou rozlišovat na dobré a zlé. Tradice prospěšných draků je převážně v Číně, kde je drak symbolem moci, vládců a deště.[2] Evropští draci ve středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu.[1] Často jsou zobrazováni jako krvelačné bestie, které ničí vše ve svém okolí a pojídají zvířata a lidi. Draci jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla ochraňují ve svých dračích slujích.[2]
Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda s drakem Fafnirem.[1]Obsah [skrýt]
1 Saň
2 Jiné názvy
3 Popis
3.1 Drak asijský
3.2 Drak evropský
3.3 Zmej
4 Výskyt
4.1 Přední východ
4.2 Bible
4.3 Egypt
4.4 Řecko
4.5 Severská mytologie
4.6 Čína
4.7 Středověká Evropa
5 Zabití draka
6 Drak v kultuře
7 Drak jako heraldický symbol
8 Odkazy
8.1 Související články
8.2 Reference
8.3 Externí odkazy
[editovat]
Saň
Heraldická saň
Heraldický drak
V češtině kromě výrazu drak existuje také označení saň, nicméně rozdíl mezi drakem a saní každý autor vymezuje jinak, například:
saň může chrlit oheň, drak nikoli,
drak má dvě nohy, saň čtyři.
anebo jinak:
saň je pouze označení pro samici stejného druhu, takže jediný rozdíl je v agresivním hlídání svého "pokladu" v hnízdě, tedy vajec.
Někdy se také oba výrazy volně zaměňují jako synonyma.
Z heraldického hlediska je drak dvounohý tvor, chrlící oheň, saň je tvor čtyřnohý, který nechrlí oheň - tvor na vlajce Walesu je tedy saň.[3]
[editovat]
Jiné názvy
Objevuje se také pojem smok (šmok či zmok), což má být jakýsi dračí předstupeň, dráče. Smok se prý vyvine z hada, kterého žádný člověk nespatřil po dobu sedmi let.[4]
Ovšem slova zmaj i smok jsou obecně slovanského původu, a např. v polštině smok označuje jakéhokoli draka: Jiné slovo ani není.
Ve fantasy literatuře se také objevuje místo "saň" dračice.[zdroj?]
[editovat]
Popis
Čínský drak
Literatura a legendy rozlišují dva hlavní druhy draka a to v závislosti na jeho výskytu. Má se jednat o draka evropského a asijského.[1][2] Pro oba dva tyto druhy je typická dlouhověkost, pomalý vývoj a schopnost ovlivňovat rychlost svého metabolismu.[1] Jejich tělo je pokryto šupinami, které mají fungovat jako ochrana těla. Oba dva druhy jsou schopné plivat oheň, i když drak asijský této schopnosti využívá jen velice zřídka.[2] Pro draky není sjednocující žádná barva. Existují draci modří, zelení, hnědí, červení atd. Jen velmi málo údajů mluví o dračím rozmnožování. Je známo, že se mladí draci rodí z vajec, které jsou nakladeny do hnízd.
[editovat]
Drak asijský
Je zobrazován jako tvor s jednou velkou hlavou a protáhlým dlouhým tělem. Jeho stavba těla vychází z hadů, i když má čtyři končetiny zakončené ostrými pařáty, které mu umožňují chůzi. Jelikož mají asijští draci obývat převážně vodní prostředí, mají často zobrazován ocas zakončený ploutví, což jim má umožňovat snazší pohyb ve vodě. Podobně i tvar jejich těla je uzpůsoben k životu ve vodě. Za hlavou se občas nacházejí malá zakrnělá křídla. Mnoho zobrazených draků křídla vůbec nemá, ale i přes to mají schopnost letu. V okolí draků jsou často zobrazovány blesky.
Dle pověstí jsou draci asijští spojeni s vodou a větrem. Podobně jako jejich evropští příbuzní mají schopnost sršet oheň, ale je využívána jen velmi zřídka, namísto toho přivolávají deště schopností kondenzovat vzdušnou vlhkost. V asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání.[2]
[editovat]
Drak evropský
Pětihlavá evropská saň dle slovanské mytologie
Podoba evropského draka vychází z plazů a připomíná varana či krokodýla. I přesto byl však ve středověku často zaměňován s hadem. Může mít jednu, dvě, tři i více hlav, které jsou propojeny s tělem pomocí dlouhého ohebného krku. Je zajímavostí, že počet hlav není dědičný, jednohlavý drak může mít vícehlavého potomka. Tělo má silnou muskulaturu, v horní části se nachází občas dvojice menších horních končetin. V tomto případě má drak silné zadní končetiny a během chůze chodí po dvou. Na jiných zobrazeních je drak vyobrazen se čtyřmi stejně rostlými končetinami, v tomto případě chodí po čtyřech. Tělo je zakončeno ocasem, který bývá podobně jako tělo a krk porostlý ostny.[5][1]
Evropští draci jsou zpravidla vyobrazováni s párem skládacích křídel, která jsou vyvinuta na principu paže. Disponují tak palcem a čtyřmi dlouhými prsty, mezi kterými se nachází blána křídla umožňující lepší záběr a tedy let. Poněkud tak připomínají křídla netopýra. Na druhou stranu i v evropské mytologii je možné se setkat s draky bez křídel, vyskytují se i mořští draci.[5][1]
Evropští draci bývají zlí, pročež se je stateční rytíři snaží ulovit a usmrtit.
[editovat]
Zmej
Související informace naleznete v článku Zmej.
Zmej (neboli Evropský drak) je kouzelná bytost ve slovanské mytologii. V Ruské mytologii ho lidé nazývali Zmej Garynyč, v bulharské zmej, ve staroslovanské a ukrajinské, zmaj, stejně tak v Srbské, Chorvatské, bosenské a slovinské, a żmij v Polsku. Základ slova pochází z ruského "zmeja" - had, zmije.
[editovat]
Výskyt
Freska draka na Ištařině bráně
Draci se vyskytují od Japonska až po západ Evropy.
[editovat]
Přední východ
Drak se objevuje již u Sumerů a na ně navazujících kultur, např. nejvyššímu bohovi akkadské říše byl drak přímo zasvěcen. Tento drak byl jakýmsi prototypem tehdejších představ draka a byl vlastně křížencem hada a ptáka Noha. Tehdejší podoba draka je dobře známa z archeologických vykopávek: drak má hadí hlavu s velkýma očima, rozeklaným, hadím jazykem a s rohem na lebce. Krk má velmi dlouhý, jeho tělo je šupinaté a má čtyři nohy. Zadní tlapy mají ptačí drápy. Mezi badateli nepanuje úplná jednota o jeho funkci, schopnostech ani vlastnostech. Velmi známým drakem sumersko-akkadské mytologie je Mušmachchu, což byl sedmihlavý drak (nebo had). Poněkud atypickým drakem byla Tiamat, která na sebe spíše brala podobu draka než by jím sama byla.
S chetitskými draky je spojena jedna zajímavost a to je drak Illujanka, což byl had - drak, spojený s mýtem v němž Inana draka opije a spoutá (Mýtus o Illujankovi). Zajímavá na tom je skutečnost, že drak Illujanka je pravděpodobně první drak žijící v jeskyni. Velmi nenasytný byl chetitský mořský drak Chedammu, který pochází z chetitsky psaného mýtu o Kumarbim (churritský otec bohů). Rodiče tohoto draka jsou Kumarbi a dcera Velkého moře Šertapšuchuri. Jeho hlavní zbraní byla žravost. Ištar se jej na prosbu svého bratra (Bůh bouře) snažila zneškodnit, nejprve použila svoje ženské vnady, ale na draka nezapůsobila, protože jeho jediná touha bylo jídlo, poté ho omámila omamnými látkami a vylákala ho na břeh, kde ho Bůh bouře pravděpodobně zabil (tato část díla se nezachovala).
[editovat]
Bible
Draci v křesťanském světě často byli spojovány se Satanem a peklem
Velmi významným informačním zdrojem představ o dracích je i Bible. Ve Starém zákoně byl pohled na draky ovlivněn myšlenkami národů Předního východu. Jedná se prakticky o židovskou úpravu těchto představ. V Novém zákoně jsou tyto představy ovlivněny helénismem a dalšími proudy určující tehdejší pohled na svět.
V Bibli se vyskytuje relativně dost draků, náhled na ně se změnil a nejsou ničím jiným než zlovolnými, nepojmenovanými bytostmi, jejichž osud není nijak zkoumán. Prostě vystupují jako součást nějakého příběhu, ve kterém nehrají hlavní roli.
Velmi zajímavá je Kniha Henochova, kde je přímo vysloveno, že v den Potopy světa dojde k rozdělení dvou "oblud" (draků) z nichž jedna bude samice - Leviatan (mořská) a druhá samec Behemot.[6][7]
Ve Zjevení XII, kde se vyskytuje největší drak "ocasem smetl třetinu hvězd z nebe", tímto drakem byl samotný Satan. Velice zvláštní je zabití babylonského draka, kterého prorok Daniel nakrmil šiškami z tuku, smoly a chlupů a drak poté pukl.
[editovat]
Egypt
Vyobrazení Amemaita, Egypt
Egyptské náboženství přes obrovské množství podivných bytostí a monster nezná klasického draka. Do egyptské mytologie bylo v průběhu doby zasazeno několik draků víceméně lokálního významu, kteří z ní zase odešli, aniž by do ní významněji zasáhli.
Přesto jsou v této mytologii dvě velmi významné bytosti, které jsou někdy označováni jako draci. Jedná se o Amemait, velká požíračka, nestvůra se lvím a hroším tělem a krokodýlí hlavou. Zúčastňovala se "vážení srdce" u posledního soudu, jestliže bylo srdce těžší než pravda, sežrala ho a duše přestala existovat navěky. Amemait bývá v některé literatuře označována jako drak, jinde nikoli, každopádně s draky vykazuje některé shodné znaky.
Apop je spíše démon v podobě obrovského hada, je to nepřítel boha Re. Byl ztělesněním nepřátelských sil, které ohrožovaly plavbu sluneční lodi, byl příčinou stmívání, přítmí, temných mraků atd.
[editovat]
Řecko
Vyobrazení Ládóna
V řecké a následně i římské mytologii je situace kolem draků velmi komplikovaná, neboť se jich zde vyskytuje značné množství, přičemž některé příběhy mají více verzí a často se stává, že v některé verzi nějakou činnost dělá drak a v jiné nikoli. Draci zde často vystupují jako představitelé tmy (někdy se stávají i jejím symbolem), jindy vystupují v pozici "hlídacího psa", vyskytuje se i pojetí jakéhosi "posvátného" zvířete a vykonavatele vůle bohů.
Nejznámějším řeckým drakem je patrně drak vystupující v Pověsti o zlatém rounu, kde Argonauté přijedou získat zlaté rouno do Kolchidy. Zde nejprve Iásón dostane za úkol osít pole dračími zuby (tento čin se stal základem mnoha přísloví), z této setby vyrostou vojáci, kteří se mezi sebou pobijí. Přestože Iásón splnil úkol zlaté rouno nedostane, proto se ho rozhodne získat lstí v čemž mu pomůže Médeia, která uspí draka střežícího toto rouno. Do této pověsti zasáhnou draci ještě jednou a to když Médeia prchá na voze, který tahnou dva okřídlení draci boha slunce Helia.
Dalším velmi známým drakem je drak zabitý Kadmem, který po objevení vhodného místa pro založení Théb narazí na draka, který zabije jeho společníky, ale Kadmos ho nakonec zabije. Jeho zuby osel pole a vyrostlí vojáci mu pomohli založit město a on se stal jejich králem. Jako starý svého činu lituje a nakonec se sám promění ve velkého hada - draka.
Stohlavý drak Ládón, potomek nymfy Echidny a storukého obra Týfóna, střeží zlatá jablka v zahradě Hespedirek.
Trochu atypickým drakem byl Delfynes, kterého stvořila bohyně Gáia při válce s nebesy a kterého zabil Apollón.
Latinské slovo draco, -ónis, znamená jak "drak", tak i "had", v důsledku čehož byli draci ještě dlouho zaměňováni s hady.
[editovat]
Severská mytologie
Jörmungandr (Midgardsormr) vyskytující se v severské mytologii je sice častěji považován za mořského hada, ale může být i drak. Podle Eddy se jedná o hlavního protivníka boha hromu Thóra.
[editovat]
Čína
Do dnešních dnů jsou v Číně přítomny sochy draků. Jsou i součástí každoročních oslav a tradic.
V Číně má uctívání draků dlouhou tradici v celé společnosti. Draci byli spojováni s vodními a vzdušnými živly, s dobrem a s vrcholným představitelem řádu. Čínské vládnoucí dynastie se považovaly za potomky nebeského draka a spojovaly s draky svůj vznik. Drak figuroval jako ochránce rolníků, jelikož se věřilo, že má magickou sílu přivolávat srážky. Z tohoto důvodu bylo po celé Číně vybudováno nespočet chrámů se sochami draků, u kterých se následně konaly lidové obřady s obětmi. Pro asijskou mytologii drak symbolizuje jaro a znamení zrodu. Spojován je se symbolem jang a jeho dech má mít léčitelské a oživovací schopnosti.[2]
Drak je jedním ze znamení čínského zvěrokruhu, kde se věří, že lidé narození v tomto znamení mají vladařské předpoklady.[2]
Popisy asijského draka hovoří o tvoru, který má obrovské tělo, ocas ještěrky a čtyři velké nohy s drápy. Drak asijský mívá vyobrazená jen malá zakrnělá křídla, či vůbec žádná, ale i tak má disponovat schopností létat, čehož má docilovat používáním záhadné energie. Vyjma schopnosti sršet oheň, kterou využívá jen zřídka, umí ovládat déšť a měnit svoji velikost od velikosti ještěrky až po rozměry hory. Zajímavostí je také schopnost učinit se neviditelným, čehož draci údajně využívají pro kontrolu svých teritorií.[2] Jedna z čínských hierarchií dělí draky do čtyř skupin:
Nebeští draci (天龍, tchien-lung) - střeží zemi bohů a slouží jim.
Draci duchové (神龍, šen-lung) - mají schopnost vyvolat déšť a vítr.
Pozemští draci (地龍, ti-lung) - žijí v mořích a řekách.
Draci strážci pokladů (伏藏龍, fu-cchang-lung) - hlídají poklady.
Draci jsou zde hodní a přátelští, dovedou se proměnit v lidi i jiná zvířata (symbol císařské moci). Jako potah bohů se nejvýrazněji projevili u Š-che - bohyně, která vyjíždí každé ráno na voze taženém šesti draky a u západní hory sjede do propasti. Také vládce jara Tchaj-che (východ) s bohem stromu Ču mangem (ptačí tělo) létá na dvou dracích.
[editovat]
Středověká Evropa
Vlajka Walesu
Draky se zabývalo velké množství odborné literatury. Evropské pojetí draka se vyvíjelo poměrně složitou cestou, přičemž zásadní dopad na evropské pojetí draků měla samozřejmě Bible, z dalších významných myslitelů lze uvést svatého Augustina, který pravděpodobně jako první uvádí představu, že dračí křídla jsou podobná netopýřím (tuto představu neopustila evropská animace a film dodnes) a že vzduch okolo draka je zamořen jeho dechem. Toto tvrzení je zajímavé - dnes se soudí, že vzniklo ze skutečnosti, že v jeskyních (kde draci měli žít) byl zatuchlý vzduch. Nicméně v době sv. Augustýna nebylo zcela běžné, aby drak žil v jeskyni, naopak ještě mnoho let po jeho smrti se předpokládalo, že draci žijí v Etiopii a v podobných zemích.
Středověk rozeznával draky okřídlené a neokřídlené. Nevěřit v neokřídlené draky (a draky obecně) bylo těžkým hříchem, protože pochybovač odporoval Písmu svatému. Mnoho svatých, jak zaznamenali jejich biografové draky zabilo nebo zahnalo. Draka jako atribut má hned několik křesťanských světců, jsou to například Benedikt z Nursie (okřídlený dráček vylézá z kalicha), Gotthard (zkrocený u nohou), Ignác z Loyoly (přemáhá ho), svatý Jiří (probodává ho kopím), Lev Veliký (drak symbolizuje mocnosti temna), Markéta Antiochijská (u nohou, na dlani, někdy ho drží na provázku), Marta, Hilarius nebo archanděl Michael (přemáhá ďábla v podobě draka).
V Anglii v době krále Artuše byli draci různých barev symbolem různých znepřátelených zemí. V legendách o Merlinovi se vyskytují i živí draci, jak dokládá například pověst o souboji červeného draka s bílým.[1] Wales si červeného draka jako symbol ponechal dodnes.
Konrad Gesner v díle Historiae animalium uvádí, že slovo draco pochází od "ostře vidět", to ovlivnilo představy o dracích na dlouhou dobu a lze tvrdit, že dobrý zrak byl nahrazen dobrým čichem až v pohádkách 20. století. Dobrý zrak měl své opodstatnění v úvaze, že pokud drak letí do velké výšky musí nutně dobře vidět.
Dalším zdrojem informací o dracích je Mandevillův cestopis, který se zmiňuje o několika dracích, ale neposkytuje nové obecné poznatky, pouze nás seznamuje, kde jaký druh draka žije. Jedinou novinkou tohoto cestopisu je možnost začarování ženy v draka - Pověst o Ipokrasově dceři.
Drak se objevuje také v proslulé středověké pověsti o víle Meluzíně, které se každou sobotu změnily nohy na hadí ocas a poté, co byla takto přes zákaz spatřena svým manželem v lázni, se proměnila v draka (okřídleného hada) a zmizela. Ve středověké heraldice byla proto zobrazována v podobě draka v kádi, přestože později začala být ztotožňována s mořskou pannou.[8]
Ve středověké Evropě bylo mnoho "draků" vystaveno v tehdejších kabinetech kuriozit. Nejčastějším takto vystavovaným drakem byl buď krokodýl nebo rejnok. Středověk obecně v Evropě ale proslul představou soubojů s draky a jejich postupnou likvidací.[1]
[editovat]
Zabití draka
Andělé v čele se archandělem Michaelem bojují s Wyvernem
Motiv zabití draka se objevuje velice často, podle mnohých etnografů je to jedna z mála skutečně hrdinských situací. Ve starověku draka zpravidla zabíjeli hrdinové případně sami bozi. Nejčastěji je drak zabíjen jako temný element a jeho zabití pak symbolizuje vítězství světla a dobra. V některých případech je zabití draka považováno za akt zabití posvátného zvířete (pouze v případě, že ho zabije člověk). Za tento čin je pak tento člověk potrestán jako za zabití posvátného zvířete, kdy odpovědnost za trest buď převezmou sami bozi, nebo dochází k jakémusi samovolnému, nikým neřiditelnému trestu.
Velmi zvláštní jsou informace vyplývající z díla Gaia Plinia Secunda který uvádí, že drak loví slony přičemž je velmi často zabit. Zrovna tak sloni se pokoušejí lovit draky. Z představ Plinia vyplývá, že drak je menší než slon.
Ve středověku je motiv zabití draka ještě častější, přičemž středověká Evropa nezná nesmrtelné draky a takový čin je vždy hodnocen kladně.
[editovat]
Drak v kultuře Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Drak začal pronikat do literatury, především fantasy, kde došlo k narušení pravidel rozlišování toho, co drak může a čeho schopen není. Veškerá pravidla pak byla narušena filmem, kde drak často nevystupuje jako bájné zvíře, ale jako přihlouplý vraždící maniak, který pro své jednání zpravidla nemá ani motiv ani jasný příkaz.
Ve fantasy zaměřené spíše na magii bývají naopak draci inteligentní, často inteligentnější než člověk nebo alespoň těžící z tisíciletých životních zkušeností. Ovládají velmi dobře magii přirozenou (konečně, každý letecký inženýr by vám potvrdil, že drak létat nemůže - rozuměj bez magie) i naučenou (tedy klasická zaklínadla). Patří mezi nejnebezpečnější protivníky které můžete ve fantasy potkat, ale nebývají vždy zlí.
V některých fantasy světech - například v Midkemii - na sebe draci mohou vzít lidskou podobu, ať už pomocí zaklínadla nebo díky přirozené schopnosti změny podoby. I v lidské podobě si uchovávají svou sílu, rychlost a pochopitelně i magické schopnosti.
Kromě draků dštících oheň se vyskytují draci ledoví (bývají modří) a draci vydechující nebo vyplivující jed (bývají zelení).
Draci se vyskytují i ve sci-fi, například v knihách o Pernu (Anne McCaffrey). Jedná se tam o původně malé tvory schopné plivat oheň po rozžvýkání jakéhosi nerostu, létat (na netopýřích křídlech), telepatické komunikace a teleportace skrz prostor i čas (přes něco zvané mezimezí). Po přistání lidských kolonistů byly geneticky vylepšeni - zvětšeni natolik, aby mohli nést lidského jezdce, a byla zvýšena jejich inteligence - aby mohli být použiti při obraně proti agresivní mimozemské (a mimopernské) formě života zvané vlákna. Draci z Pernu jsou častěji samci, samice kladou větší počet vajec. Svého jezdce si vybírají (z přivedených kandidátů) hned po vylíhnutí a tvoří s ním telepatické pouto.
J. R. R. Tolkien: Silmarillion, Hobit - ve Středozemi se vyskytuje několik druhů draků. Nejprve se objeví draci, vedení Glaurungem. Ti nejvíce připomínají hada, mají pouze dvě přední nohy a nemohou létat. Dokáže chrlit oheň a také má schopnost zaklít toho, kdo se podívá do jeho očí. Teprve později se objeví i plemeno šupinatých létajících draků, z nichž nejmohutnější je Ancalagon Černý, který svým pádem zničí pevnost Thangorodrim Temného pána Morgotha. Stejného plemene je i drak Šmak, který vyžene trpaslíky z Osamělé hory a přivlastní si jejich poklad. Zmíněn je také ledový drak.
Rob Cohen: Dračí srdce - filmový příběh, v němž je výstižně zachycen nejasný postoj lidí k drakům, kteří netuší, že draci ve skutečnosti nejsou zlí.
Cressida Cowellová: Jak vycvičit draka - v této knize je hodně druhů draků; bývají malí i obrovští. Například: děsovec obludný, Garvan, drak běžný (nebo zahradní), hnědák obecný
Christopher Paolini: Odkaz Dračích jezdců - V této trilogii je jenom jeden druh draků. Existují však jak divocí draci tak i draci, kteří mají svého majitele.
[editovat]
Drak jako heraldický symbol
Znak města Trutnova
státní vlajky - symbol draka se vyskytuje na dvou státních vlajkách:
vlajka Walesu
vlajka Bhútánu.
státní znak
státní znak Gruzie (zde jako přemožený protivník sv. Jiřího, patrona Gruzie)
znaky a vlajky měst:
ve svém znaku má draka slovinské hlavní město Lublaň
z českých měst je drak v městské pečeti Brna (krokodýl) a především ve znaku města Trutnova [9][10]
[editovat]
Odkazy
Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
multimediální obsah na Commons
slovníková definice na Wikislovníku
[editovat]
Související články
Brněnský drak
Zmej - slovanský drak
[editovat]
Reference
↑ a b c d e f g h i Draci' dračice a dráčata - Drak evropský [online]. drak.wbs.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ a b c d e f g h Akademienu.wz.cz - Drak asijský [online]. akademienu.wz.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-135-3. S. 121, 417.
↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 41-42.
↑ a b Anatomie draka [online]. drak.wbs.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ ikonografie.sweb.cz - LEVIATHAN [online]. ikonografie.sweb.cz, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ Draci [online]. [cit. 2009-06-28]. Dostupné online.
↑ NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany : Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. S. 266-270.
↑ STEJSKAL, Martin. Trutnovský drak in:Analogon 10. Praha : Lidové noviny. S. 20.
↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent. S. 873.
[editovat]
Externí odkazy
České dračí komunity
Trutnov - město draka[zobrazit]
Slovanská mytologie a pohanství




jednorožec
12. dubna 2012 v 21:14 | Anežka Kohelová
AHOJ POKUD SE VÁM LÍBIL ČLÁNEK PEGAS BUDE SE VÁM URČITĚ LÍBIT ČLÁNEK JEDNOROŽEC.
JEDNOROŽEC
Neviditelný růžový jednorožec (anglicky Invisible Pink Unicorn), zkráceně NRJ, je ústřední "božstvo" parodie na teismus. Má formu neviditelné samice jednorožce, která má paradoxně růžovou barvu.
Ačkoli počet skutečných vyznavačů NRJ je minimální, stala se značně populárním zejména na webech a diskusních fórech nakloněných k ateismu jako forma humoru, ale i jako forma kritiky a satiry teistických přesvědčení. Zastánci NRJ poukazují na fakt, že je velmi složité dokazovat neexistenci jevů za hranicemi lidského vnímání.
NRJ je dobrým příkladem pro argumentaci reductio ad absurdum proti nadpřirozeným jevům. FAQ Usenetové skupiny alt.atheism jeho použití shrnuje takto:
Smyslem této potrhlosti je popostrčit teisty k poznání, že jejich víra může být ateisty vnímána se stejnou důvěrou a vážností, jako víra ateistů v NRJ.
Nejstarší písemné zmínky o NRJ pocházejí z let 1990-2 ze skupiny alt.atheism, podle některých tvrzení však tento koncept existoval již před rokem 1990. V letech 1994-5 bylo náboženství NRJ rozpracováno studenty Iowské university v prohlášení, v němž je základní absurdita náboženství shrnuta v citátu:
NRJ jsou bytostmi velké duchovní moci. To víme, protože jsou schopny být neviditelné a růžové zároveň. Víra v NRJ je, jako všechna náboženství, založena jak na logice tak na víře. Věříme tomu, že jsou růžové; logicky víme, že jsou neviditelné, protože je nevidíme.
V diskusi se často užívá tvrzení, že nelze prokázat neexistenci NRJ, protože je neviditelná. Jedná se o parodii obdobných názorů o bohu, podle níž nemožnost detekce jeho přítomnosti nelze - vzhledem k jeho tvrzené všemohoucnosti - akceptovat jako argument proti jeho existenci. Podle téže logiky je tedy třeba NRJ považovat za stejně pravděpodobnou jako Boha.
Učení o NRJ je dále humornou formou rozpracováno do dalších podrobností analogických standardním náboženstvím.
[editovat]
Vizte též
Ateismus
Bokononismus
Létající špagetové monstrum
Diskordianismus



Ačkoli počet skutečných vyznavačů NRJ je minimální, stala se značně populárním zejména na webech a diskusních fórech nakloněných k ateismu jako forma humoru, ale i jako forma kritiky a satiry teistických přesvědčení. Zastánci NRJ poukazují na fakt, že je velmi složité dokazovat neexistenci jevů za hranicemi lidského vnímání.
NRJ je dobrým příkladem pro argumentaci reductio ad absurdum proti nadpřirozeným jevům. FAQ Usenetové skupiny alt.atheism jeho použití shrnuje takto:
Smyslem této potrhlosti je popostrčit teisty k poznání, že jejich víra může být ateisty vnímána se stejnou důvěrou a vážností, jako víra ateistů v NRJ.
Nejstarší písemné zmínky o NRJ pocházejí z let 1990-2 ze skupiny alt.atheism, podle některých tvrzení však tento koncept existoval již před rokem 1990. V letech 1994-5 bylo náboženství NRJ rozpracováno studenty Iowské university v prohlášení, v němž je základní absurdita náboženství shrnuta v citátu:
NRJ jsou bytostmi velké duchovní moci. To víme, protože jsou schopny být neviditelné a růžové zároveň. Víra v NRJ je, jako všechna náboženství, založena jak na logice tak na víře. Věříme tomu, že jsou růžové; logicky víme, že jsou neviditelné, protože je nevidíme.
V diskusi se často užívá tvrzení, že nelze prokázat neexistenci NRJ, protože je neviditelná. Jedná se o parodii obdobných názorů o bohu, podle níž nemožnost detekce jeho přítomnosti nelze - vzhledem k jeho tvrzené všemohoucnosti - akceptovat jako argument proti jeho existenci. Podle téže logiky je tedy třeba NRJ považovat za stejně pravděpodobnou jako Boha.
Učení o NRJ je dále humornou formou rozpracováno do dalších podrobností analogických standardním náboženstvím.
[editovat]
Vizte též
Ateismus
Bokononismus
Létající špagetové monstrum
Diskordianismus




PEGAS
12. dubna 2012 v 20:45 | Anežka Kohelová
PEGAS
pokud budete chtít vytvořit i vi blog tak mi jen napište moje emailová adresa je kohelova.anezka@zeznam.cz a nedopuročovala bych vám psát heslo do komentářů poč? no přece uvidí ho tam všichni.

Pegas
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Pegas (rozcestník).
Pegas (řecky Pégasos z původního πηγή pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev.
Prý uměl létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii.
Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, v nichž se spolu nacházejí Pegas a Bellerofontés. Když však chtěl Bellerofontés vzlétnout na Pegasovi na Olymp, nejvyšší bůh Zeus se rozhněval za takovou opovážlivost. Stihnul Pegase náhlou zuřivostí, Bellerofón se na něm neudržel a pádem na zem ztratil rozum.
Podle mýtického příběhu byl Pegas proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu. V umění bývá zobrazován jako symbol básníkovy fantazie.
[editovat]
Reference
Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Publius Ovidius Naso, Proměny
Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti
[editovat]
Související články
osedlat Pegasa
Pegas (souhvězdí)
Bellerofontés
Poseidón
Medúsa
Kategorie: Bájní tvorové řecké mytologie
Mytičtí tvorové a rasy
Heraldická zvířata




Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Pegas (rozcestník).
Pegas (řecky Pégasos z původního πηγή pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev.
Prý uměl létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii.
Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, v nichž se spolu nacházejí Pegas a Bellerofontés. Když však chtěl Bellerofontés vzlétnout na Pegasovi na Olymp, nejvyšší bůh Zeus se rozhněval za takovou opovážlivost. Stihnul Pegase náhlou zuřivostí, Bellerofón se na něm neudržel a pádem na zem ztratil rozum.
Podle mýtického příběhu byl Pegas proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu. V umění bývá zobrazován jako symbol básníkovy fantazie.
[editovat]
Reference
Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Publius Ovidius Naso, Proměny
Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
Eduard Petiška, Staré řecké báje a pověsti
[editovat]
Související články
osedlat Pegasa
Pegas (souhvězdí)
Bellerofontés
Poseidón
Medúsa
Kategorie: Bájní tvorové řecké mytologie
Mytičtí tvorové a rasy
Heraldická zvířata





the sims2 upír(vampír)
14. prosince 2011 v 18:15
Už víte jak se ve the sims2 proměnit ve vlkodlaka a proto vám povím jak se ve the sims2 proměnit v upíra neboli ve vampíra. Tak si nejdříve musíte koupit nebo nainstalovat the sims2 noční život a jestli to budete mít tak už stačí jít ve the sims2 do baru nebo do nějakého klubu ale bacha musíte tam jít večer nebo v noci. Tam by měl přít upír, když tam bude tak se sním skamaraďte nejlepší bude když se do vás zamiluje, klidně ho pozvěte domů a někdy když budete doma i sním tak vás jednou kousne a vy se proměníte v upíra.
VÍHODY:JAKO UPÍR SE MŮŽETE PROMĚNIT V MALÉHO NETOPÍRA A LÉTAT TAKÉ MŮŽETE KOUSAT JINÉ SIMÍKY ABY SE PROMĚNILI V UPÍRY.
NEVÍHODY:KDYŽ BUDETE UPÍR TAK NEMŮŽETE VICHÁZET PŘES DEN VEN ALE MUSÍTE SPÁT V RAKVI TAK SVÉMU SIMÍKOVI KOUPIT RAKVI ABY MOHL SPÁT, A VEČER SI UŽÍVEJTE DOKUT MŮŽETE.
VAROVÁNÍ:Když budete upír a vijdete na světlo neboli ven když je den tak zemřete.
the sims2 vlkodlak
13. prosince 2011 v 18:14
Ve the sims2 se dá proměnit v mnoho věcí, začneme třeba u vlkodlaka, protože jestli máte the sims2 domácí mazlíčci tak se můžete proměnit ve vlkodlaka, ale musí k vám přít vlk, vlk vypadá jako černý pes ale svítí mu oči, POZOR:Vlk chodí jenom v noci nebo ve večer.A když k vám ten vlk přijde tak už stačí s ním dodržovat dobré přátelství, protože když s ním budete dodržovat přátelsví tak vás jednou příjde kousnout a když vás kousne tak se proměníte ve vlkodlaka.Jako vlkodlak budete hrozně silný a určitě budete vihrávat boje.